Pláč naplnil rovinu Sáronskou,
žal ulice Jeruzaléma.
A Sion oněměl ...
Na Pahrbku jara vpila zem otců
krev míru ...
Tímto veršem, který vytryskl z mého nitra, jsem na začátku listopadu 1995 vzdal hold jednomu z největších synů izraelského národa, ministerskému předsedovi JICCHAKU RABINOVI, který čtvrtého dne téhož měsíce podlehl atentátu. Byl to šok. Stalo se něco, o čem jsme si mnozí mysleli, že se v židovské republice stát nemůže. Se smrtí Jicchaka Rabina jsem se nevyrovnal dodnes. Toto své vyznání uvádím přesto, že jako stoupenec strany LIKUD jsem z mnoha jeho politickými postoji z 90. let nesouhlasil a politiku sbližování s Arafatovou PLO jsem považoval za mylnou.
Na 4. listopadu 2006 připadlo už jedenácté výročí této tragédie. Každý z nás, kdo si Jicchaka Rabina vážil a měl přístup k internetu, mohl za něj zapálit virtuální svíčku. Tuto ojedinělou příležitost nabízely pamětní Rabinovy stránky ve své původní podobě; tento ODKAZ vás zavede na Rabinovo pamětní centrum v Tel Avivu.